Sedmiletá nadšená karatistka zapomněla, jak se zavazuje pásek. Pětiletá okouzlující baletka si odmítá obout baletní piškoty. I tak můžou vypadat dopady dlouhodobého lockdownu.
Připadá vám to nepodstatné? Pro mne je velice bolestné sledovat, jak moje děti přichází o své sny. A rozhodně ne bezvýznamné.
Malé sportovkyně
Starší dcerka se věnuje karate od svých pěti let. V šesti letech získala bílý pásek. Trénink několikrát týdně pro ni není „jen“ o fyzickém rozvoji a partě kamarádů. Pomáhá jí i v jejím boji s dysfázií. Dokud bylo povolených alespoň šest lidí na jednom místě, organizovala jejich trenérka venkovní tréninky – před Vánocemi již notně mrazivé, ale dcerka stále aktivně chodila. Nyní si zopakuje naučené katy jednou za čas bez většího nadšení a i já, naprostý amatér, vidím, jak se vytrácí její preciznost.
Mladší dcerka rok a půl snila, že se stane baletkou, jako Jana Preissová ve filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. Minulý rok konečně dosáhla 5 let věku a také úspěšně prošla talentovými zkouškami do tanečního oboru místní ZUŠ. Sotva nastoupila, přišel podzimní lockdown, který s výjimkou dvou předvánočních týdnů trvá doposavad. Malá baletka se po tak dlouhé době odmítá připojovat k online půlhodině a ztrácí zájem i o baletní videa na YouTube.
Co s tím?
Řekla jsem STOP!
Když s dcerkama nepohla už ani pozitivní motivace, ani povzbuzování, pochopila jsem, že musím pohnout sama sebou. A dneska jsem to udělala. Natáhla jsem tepláky a vyzvala dcerky, ať mě učí každá svůj oblíbený sport. Že se ho chci naučit, potřebuji se prohýbat a především protáhnout, protože jejich pružnost nemám. A ejhle – motivace “pomoz mamince” zabrala!
Starší dcerka po dlouhé době oblékla kimono, udělala mi rozcvičku včetně rozběhání okolo tatami 2 x 2 m a pak jsme začaly s nácvikem první kata “heian shodan”. Motala jsem to řádně (chápejte: můj úplně první karate trénink) a to dcerku přirozeně nutilo pohyby stále znova opakovat, vysvětlovat a především precizně ukazovat.
Mladší dcerka je Andersen v sukních a baletní trénink podle toho vypadal. 😀 Ale proběhl! A pevně doufám, že ne naposledy.
Vyzvěte děti, ať vás učí
Nikdy se nevzdávejte svých snů. A nedovolte to ani svým dětem! Pokud mají nějaký zájem, kterému se chtějí věnovat, najděte s nimi způsob, jak to mohou udělat. Třeba je přesvědčte, ať vás učí tomu, co je samé baví. U nás to dnes zafungovalo – a doufám, že to bude fungovat i zítra a pozítří a popozítří… A věřím, že dřív, než síla této motivace oslabí, vytvoříme si nový společný návyk, ve kterém dokážeme vytrvat. Třeba pak znovu dokáži udělat pár kliků a poprvé v životě most či stojku?
„Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít.“ Mark Twain
