Je podzim 2016 a my procházíme peklem. Naše tříletá prvorozená dcerka vykazuje autistické rysy: rituály, pohled skrz člověka, oční kontakt neexistuje, vlastní řeč, nulová (byť nonverbální) komunikace, neukazuje, s dětmi si nehraje, s věcmi manipuluje… Je nešťastná a my s ní.

——- střih ——-

Je 2. září 2019 – první školní den. Na schod naproti proslulé šikmé věži v Pise usedá šestiletá usměvavá dlouhovláska s úmyslem si vše okamžitě nakreslit do náčrtníku. Je nadšená a my s ní.

Život nás staví před výzvy. Před třemi lety jsme tápali a zoufali si. Pak jsme však v sobě našli odvahu a sílu postavit se životu čelem a hledat nové cesty, včetně těch méně prošlapaných či dosud neobjevených. A začaly se dít zázraky.

Jsme čtyřčlenná rodina – táta, máma a dvě malé holčičky – a ruku v ruce se nyní vydáváme za dobrodružstvím zvaným “domácí vzdělávání”. Kdo chce, může vyrazit cestou necestou s námi.

„Existují dva způsoby, jak žít život. Ten první je myslet si, že nic není zázrak. Ten druhý je myslet si, že všechno je zázrak.“ Albert Einstein