Šasta si uvědomil, že někdo nebo něco kráčí vedle něj. Byla úplná tma a on neviděl nic a ta věc nebo osoba šla tak tiše, že vlastně vůbec neslyšel kroky. Slyšel ale dech. Jeho neviditelný společník dýchal zřejmě velice zhluboka a Šasta nabyl dojmu, že je to hodně veliký tvor.
“Kdo jsi?” řekl škoro šeptem.
“Ten, kdo dlouho čekal, až promluvíš,” řeklo to. Hlas to nebyl silný, ale velmi zvučný hluboký.
“Jsi… jsi obr?” ptal se Šasta.
“Dá se říci, že ano,” připustil zvučný hlas. “Ale nepodobám se těm tvorům, kterým ty říkáš obři.”
“Vůbec tě nevidím,” řekl Šasta a pokoušel se aspoň něco zahlédnout. Pak ho napadlo něco strašného, sám se toho lekl, až zaječel. “Nejsi… nejsi mrtvý, že ne? Prosím… prosím, jdi pryč. Nic jsem ti přece neudělal. Já sám jsem ten nejnešťastnější člověk na světě, tak mi, prosím, neubližuj.”
Znovu učítil teplý dech toho tvora na ruce a na tváři. “Podívej,” řekl ten někdo, “tohle přece není dech přízraku. Řekni mi, co tě trápí.”
Šasta se trochu uklidnil a začal povídat.
Clive Staples Lewis
C. S. Lewis nebyl ve svém vytváření fantazijních paralelních světů osamělý. Vždyť jedním z jeho nejbližších přátel byl John Ronald Reuel Tolkien. Ano, právě ten J. R. R. Tolkien – autor mj. Hobita a Pána prstenů! Panovala mezi nimi nikdy nevyřčená domluva o rozdělení fantasy teritorií: Lewis bude své příběhy umisťovat do vzdálených, neznámých míst, kdežto Tolkien do vzdálených, pradávných časů.
Kůň a jeho chlapec
Šasta byl chudý rybářský chlapec vyrůstající bez matky, který jednoho dne zjistil, že ten, kterého považoval za otce, jeho otcem není. Nás by takové zjištění zničilo, pro Šastu však znamenalo osvobození. Nyní mohl utéci tam, kam ho celý život lákalo srdce – na sever, do Narnie. Jeho pomocníkem a průvodcem na cestě se mu stal kůň Brí. Anebo se Šasta stal jeho jezdcem? Kdo ví? Aravis a její klisně Hwin se představili jako kůň a jeho chlapec.
Společně zažili mnohá dobrodružství a překonali nebezpečná úskalí, než dorazili do Narnie, kde se setkali s některými z hrdinů knihy Lev, čarodějnice a skříň a Šasta zjistil, že je někým jiným, než si celý život myslil.
Slovy malé čtenářky
„Člověk je zrozen k vzájemné pomoci.“ Seneca
