S přibývajícími ovládnutými písmenky jsme si (pár měsíců zpátky) zavedli novou tradici: každý čtvrtek píší děti “dopis babičkám”. Ne vždy jsou ty dopisy určené zrovna babičkám, občas napíší gratulaci někomu, kdo zrovna slaví narozeniny. Pokaždé obsahují spoustu obrázků a k nim pár slov – a adresáti jsou nadšeni.

Nejinak tomu bude i dnes. Vytáhneme bílé papíry, pastelky, fixy, tužky a pera, děti se zavřou v pokojíčku se slovy “mami, nedívej se” – a až z něj vyjdou, zamíří rovnou ke scanneru, aby ti, jimž jsou jejich dnešní dopisy určeny, je měli co nejdříve. Ano, čtete správně: nedáváme čtvrteční dopisy do obálek, ale digitalizujeme je a posíláme je elektronickou poštou. Má to hned několik nesporných výhod: rychlost, spolehlivost a nulové poštovné mezi jiným.

O tom, že si psaním dopisů pravidelně trénují sloh, ani nemluvě. Zatím obsahují sdělení typu “Jak se máš, babi?” a “Mám tě ráda, babi.”, znichž se babičky mohou rozplynout blahem. Postupně přidávají písmenka (mladší) i slova (starší), ilustrace jsou den ode dne propracovanější a nápaditější. Mám velkou radost při pohledu na naše začínající spisovatelky a ilustrátorky a jejich díla.

A dnes… dnes se k dcerkám s psaním přidám i já. Doplním po delším čase inkoust do pera a procvičím si nejen ozdobné kaligrafické tahy, ale též svou schopnost zformulovat myšlenku a přinést na dálku radost někomu, na kom mi záleží. Komu? Mé babičce a dědečkovi, které teď nemohu osobně navštívit a moc mi chybí (a my jim). V těchto dnech víc než kdy jindy dopis z lásky potěší. A protože můj dědeček drží krok s dobou, ovládá počítač a má e-mailovou adresu, ani já pošťáky nepřetížím.

Komu dnes napíšete dopis vy?