Podzim začal zbarvovat přírodu do svých oblíbených odstínů žluté, oranžové, červené a hnědé. A lístkům, na které s barevným přelivem ještě řada nepřišla, jsme pomohly my. Stačily nám k tomu vodové barvy, štětec a miska s vodou. A tak spatřili světlo světa naši ježečci v listí.
Ježečci schovaní v listí
Postup je zcela jednoduchý:
- Ráno jsme si s dcerkami udělaly příjemnou procházku parkem, během které jsme si nasbíraly listy různých stromů a keřů. Vybíraly jsme lístky menší velikosti a nepříliš suché, aby se nám při obtiskování v prstech nedrolily.
- Doma jsme si každá na list papíru nakreslily černou fixou ježečka: Nejprve jsme si tužkou tence nakreslily tvar nejvíce připomínající bochník chleba. K němu jsme přikreslily trojúhelník pro hlavičku a začaly jsme se věnovat detailům: bodliny na zádech, očičko, pusinka, čumáček a nožičky. Když jsme byly s náčrtkem spokojené, silnou černou fixou jsme jej obtáhly a přebytečné tahy tužkou vygumovaly.
- Nyní si mohl užít svých 5 minut slávy starý kus linolea, který jsem položila na stůl, abych jej ochránila před zaručenými skvrnami od vodovek. (Tvoření trvalo podstatně déle. Ale po oněch 5 minutách zmizelo pod množstvím papírů, vodovek, listů a výtvarných potřeb na něm navršených.)
- A dál už to bylo jen o holčičí fantazii. Ukázala jsem dcerkám, jak na podložce (linoleu) natřít štětcem vodovou barvu na rubovou stranu lístků, jak je přitisknout jemně, leč důkladně na papír a vytvořit tak obtisk. Malovaly a obtiskávaly víc než nadšeně.
- Na závěr nezbývalo než se upřímně obdivovat výsledným obrázkům, uklidnit propukající paniku (“Tvůj ježeček je hezčí než můj, fňuk, fňuk, fňuk!” – “Všichni ježečci jsou krásní a každý z nich je jedinečný!”) a vyprat trička zbarvená více, než byla ráno.
Jak vyrůstají a žijí Ježci
Abychom si připomněly, co již o ježcích a jejich životě víme, sáhla jsem do knihovničky a znovu jsme si prolistovaly útlou knížku Ježci: Jak vyrůstají a žijí? Ta dětem srozumitelným jazykem příběhu a doslova záplavou krásných ilustrací představuje život ježků od jara do zimy.
A abychom se také dozvěděly něco nového, našla jsem na YouTube krátký příběh ze záchranné stanice Lipec – jak to v ní vypadá, jak se zde starají o opuštěná mláďata ježků a jak jim můžeme pomoci i my.
„Nejkrásnější hudba je lidský smích.“ Jan Werich
